Horská dráha

12. července 2015 v 20:49 | Barulk@ |  Přítomnost
27. ledna 2015 jsem rozepsala tento článek, ale nedokončila ho. Přesněji udala jsem jen nadpis. Dnešním dnem je to skoro půl rok a já v té horské dráze pořád sedím a jezdím nahoru a dolů.
Je to jako kolotoč který hýří neodolatelnými barvy, bliká a hraje, lidi křičí jak si to užívají a vy prostě chcete jet s nimi. Chcete se svést, chcete to zažít, tu úžasnou jízdu, prostě zážitek a tak jdete a sednete si.
Horská dráha jménem láska, koupit si žeton je jako vsadit all in v pokeru. Buď dojedete do cíle a budete spokojení, jako když vyhrajete všechno a nebo vystoupíte zelení a bledí tak jako když prohrajete všechno. V těch lepších případech vždy dojedete do cíle buď tak nebo tak, v těch horších se můžete s hoskou dráhouz zřítit a ztratit víc než by jste řekli že máte.


 

10 Years and nothing

26. prosince 2014 v 22:43 | Barulk@ |  Přítomnost
Bylo, nebylo, začátek stejný ovšem pohádka jiná. Ani ne tak pohádka jako život sám, tak něžný a zároveň tak krutý.
Hodně nebo málo, deset let, jak Vám to zní. Deset let, pro mě teď zvláštní pocit věčnosti. Deset let trvání, deset let snažení, deset let víry, deset let přesvědčení, deset let naivity, deset let jsem byla slepá, za těch deset let jsem ztratila svůj svět. Chtěla bych ty roky vrátit zpět, a tady končí ten bludný sen, jednoduše to nejde vzít zpět. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.


Už žádné příště

11. prosince 2014 v 18:34 | Barulk@ |  Přítomnost
Neměl si mě vozit domů...
Nestihla jsem Ti toho tolik říct.

Nevěřila jsem, že to bude tak těžké se s tebou rozloučit.
Udělala jsem všechno pro to aby jsi odešel sám. Nechápu proč to tak bolí když to byl můj cíl. Neradovala se, neužívala si, hádala se, chtěla mít pravdu, odvezla si věci už dlouho před tím, vyhodila kartáček na zuby, přestala se snažit a začala jsem Ti umírat v náročí. Sakra co jsem to měla za cíl.

 


Fallow the sun

10. prosince 2014 v 13:23 | Barulk@
Slunce, obrovská žhavá plynová koule, přesnějí hvězda nejblíže k Zemi, která nás všechny do jednoho zásobuje světlem a teplem. Jediná hvězda, které září přes den tak intenzivně a tak vytrvale. Všechny procesy probíhající na naší malé planě jsou na ní závislé. Podnebí, počasí, příliv, odliv, fotosyntéza a my. Slunce, hvězda na denní obloze, jediná naděje nás všech.


Prosté plynutí času

4. prosince 2014 v 17:25 | Barulk@ |  Přítomnost
Po dlouhé době jsem tu, a ťukám tyhle řádky. Tisíckrá se sem vracím v myšlenkách, několikrát nejen v myšlenkách ale pak to vždycky přišlo. Sepsat ty pocity, sepsat ty nálady, popsat to štěstí, popsat ten strach, všechno si urovnat a napsat do řádku, cvak a byla jsem pryč, nešlo to.
Dneska ne, nemůžu, nechci, potřebuji tyhle řádky. Dávali mi sílu, dávali mi moc, měli pochopení, veřili ve mě.
Potřebuji je víc než kdykoliv předtím.


Kam dál