na Blog.cz

Poslední najednou mi přijde všechno se blíží ke konci. 

Léto mizí před očima. Volné chvilky se každou minutou krátí. Dobrá nálada se ztrácí ve vzpomínkách na staré dobré časy.  A najednou si přijdete jako na konci dlouhé cesty ... 

Naděje umírá poslední 

I když srdce ztroskotá na útesu, nebo zemře celý svět - naděje zůstane a bude doufat ... 

Středoškolský život skončil - jedna životní etapa za mnou - za vámi. Zvláštní odcházet od lidí které znáte 4 roky a trávíte s nimi každý den. Najednou přijde ten zlom kdy všichni slavíte, smějeme se společným zážitků a pak společně i pláčem. Emoce v každé spolčené minutě vyprávění. 

Ty dny kdy jste byly otrávení vstáváním na 7 a názory spolužáků. Si v té spolčené chvíli uvědomíte že každý i já i vy postupujete o kus dál a pravděpodobně každý z nás úplně jiným směrem.

Na každého čeká jiné štěstí a jiná neštěstí naprosto jiná budoucnost .... 

Naděje je to poslední co člověku zůstane, když už v rukou nedrží žádná esa. 

Lhát se nevyplácí, každý to tvrdí ale není to nakonec taky jenom jedna velká lež ? Přiznejte si že lež je součástí našeho života už od dětství až do posledního dne ...

Pche - když si to takhle zveličím dělá se mi zle. Nesnáším přetvářku, a že lež není přetvářka? Řekla bych, že je to ještě něco horšího. Ty výčitky, pocity, strach že se na to přijde, všechny ty stihy - k čemu to vede a napomáhá ? Komu tím pomůžeme a co z toho vlastně máme ?

Ještě včera mrzlo až to v kostech skřípalo a dneska - dneska mi ta bílá nádhera taje před očima. Bílé vánoce jsou přece jen o něco krásnější než ty v tom roztopeném sněhu. Chtěla jsem ale říct, že jsem nestihla ani postavit svého oblíbeného sněhuláka - cc a teď z těch 4 centimetrů mokrého sněhu ? no radši si počkám až napadne znovu a nebo si zajedu na hory a tam se skvěle odreaguji ;) Takže pro všechny ty co nestihly postavit sněhuláka ...

Mrazivé probuzení

Kapička vody co padá k zemi, se v sněhovou vločku rázem změní. Pak nepadá střemhlav dolů, lehce a ladně postupuje níž - dopadne na zem, a už o ni nic nevíš ...

Brr to je zima z ničeho nic deset pod nulou. Nejdřív jen zmrzlá rosa s jinovatkou a potom pár marných sněhových vloček co vznáší se oblohou. Marných pokusů co vítr odnesl o kus dál a zbyly jen kaluže a k ránu zmrzlá kluziště. Najednou však - bílo, všude tak kam se podívám. Stačilo aby klesla rtuť a pak už jen chvíle a štěstí ...

Někdy je zapotřebí si pro své činy najít ten správný čas a den. Nejde o plánování ale o vnější vlivy které působí ze všech stran. To jen aby tvůj čin nepřišel vniveč jako když na zem klesne první vločka - ale i to znamená odvahu ...

Asi tak nějak ...

Začít slovy asi tak nějak je pro danou chvíli to nejvýstižnější co dokážu o všem co se děje říci.

Hlavním znakem celého nadpisu je spánek, ani jsem nechtěla ale ten podzim mě uspává v každém ohledu a pronásleduje mě úplně všude.

Takový hřejivý paprsek co se táhne přes celý vesmír aby pohladil vaši tvář, něco tak něžného a kouzelného jako by mi to na chvíli naprosto zatemnilo mysl a jak otevřu oči okouzlené a zasněné v tu podzimní krásu. Vtrhne mi do očí ostrý a ledový vichr, jako by se chtěl pomstít za to pohlazení ...

Podzimní hudba, věčného spánku ...

Nenapádně se plíží a pomalu se v krádá do slunečných dnů. Něžný vánek který nás zachvíli všechny pohltí.

Vánek co přiletěl z neznáma co z vlasy si umí tak krásně hrát. Přivolá babí léto, jen aby si nepřišel tak sám. Zvykne si vánek na notu, rytmu a rým a najdedou odvane s létem i poslední list.

Podzim, to už je jiný šálek čáje či snad kávy. Práce vánku je tak nespoutaná, hravá a dravá. Protože s posledním listem léta vše upadne do prázdna a spánku.

Nenechte se obelstít hrou vánku a nevzdávejte naději s posledním listem. Vždycky přijde nová naděje i když tu první vítr odnesl ...

Pusto a prázdno pro které je i ozvěna málo. Přesně takhle to mám v havě na místě kde se ukrývat fantazie a inspirace.

Ač se to nezdá, ale první polovina prázdnin se rychle vzvrhla v druhou a už zbývá necelý kousek a usedáme do školních lavic. Představa docela zdrcující a že je to fakt mě děsí ještě víc.

Ale zatím jsou pořád prázdniny v plném proudu a tak je na strašení touhle představou ještě spousta času.

Potřebovala jsem něco co pohladí moji duši tak jemně, že se budu cítit jako na obláčku. Po všem tom stresu a napětí se cítím težká, obitá cihla, ležící jen tak u staveniště.

Našla jsem obrázky něžné rosy, která se zrcadlí na lístku nebo květu.

Ps: Tenhle článek jsem nestihla dodělat, je z období posledních školních dnů ..

Nevím proč se říká letí to jako voda, když voda nemá křídla, ale musím jenom souhlasit.

Rozhodla jsem se přidat další písničku, která alespoň na chvíli připomene to co se blíží. Nemyslím, že by na to někdo zapoměl, protože někteří už si PRÁZDNINY užívají.

Prázdniny jsou sice za oknem, ale počasí nějak letošním prázdninám nepřeje a tak doufám, že vám touhle písničkou připomenu chvíle na které je třeba se těšit a užít si je dosyta !! :)